Co mě naučil víkend bez dětí

Přišlo to po čtyřech letech. Poprvé úplně sama doma. A netěhotná. Přirovnala bych to k takové meditační dovolené v Indii. V něčem si odpočinete, v něčem prohlédnete, něco si odvezete a něčeho si začnete vážit.

Takže předně – člověk bezdětný nikdy nemůže radit člověku dětnému, jak si zorganizovat život. Kdo nezažije, nepochopí. Ale rozhodně si myslím, že by se člověk dětný měl občas nad svým počínáním zamyslet a provést restart. Moje vlastní ponaučení:

  1. Na pořádek v domácnosti má přímý vliv počet jejích obyvatel a nic s tím neuděláte

Zdroj frustrace mnoha matek – něco uklidíte, aby to záhy zase někdo rozbordelil. Můžete si vybrat – buď se s tím smíříte, nebo žijte single. To, co jsem v pátek uklidila, je uklizené i v neděli odpoledne. Za celý víkend ani jednou neběžela myčka, nepřetekl koš na prádlo a ani jednou jsem nezapomněla ustlat. Rozdělanou práci můžu klidně nechat na podlaze a jít třeba spát. A když vařím, mám v kuchyni pořádek. A to skončí, jakmile se domů vrátí ostatní členové domácnosti. Takže nejsem bordelář, nejsem neschopná, nejsem psychopat, jakmile jsou doma děti a muž, je tu prostě bordel. Můžu se hroutit a můžu to brát jako důkaz svého společenského zapojení:)

zoufale-vecery-uklizeno

  1. Člověk bezdětný nemá o pojmu time-management nebo multitasking ani ponětí

Když jsem naklusala na hodinu hotyogy přesně 30 minut před začátkem lekce, jak si přeje studio, a rozhlédla se, viděla jsem mladičké slečny, spěchající z práce udělat něco pro sebe a potom do kina nebo na rande. A obdivné pohledy kamarádek, které potom půjdou prostě domů, protože už nemůžou po celém tom pracovním týdnu: „Páni, ty jsi šílená! Jak to všechno zvládáš?“ Rodiče malých dětí dorazili pět minut před lekcí a mizeli tři minuty po ní. Zkusila jsem si roli single ženy v produktivním věku.

Po lekci jsem skutečně meditovala (tak ne, prostě jsem se válela na propocené podložce a bylo mi dobře), netísnila se v přecpané šatně a neodrážela útoky ostrých loktů u skříňky. Vyfénovala jsem si vlasy, obešla nákupní centrum, koupila jsem si večeři, vybrala kalhoty a v DM zkoukla sortiment ekologických pytlů na odpadky a pracích prostředků. Doma jsem posbírala hračky v obýváku a světe div se, neobjevily se tam ani za dvě hodiny. Ráno jsem měla pracovní. Neměla jsem hlad a tak jsem oběd neřešila. Vydala jsem se na výstavu a pečlivě četla popisky. Vzpomněla jsem si na vybrané kalhoty, a tak jsem vyrazila na nákupy. A když už jsem poblíž, tak dám Ikeu. A umyju auto. A v myčce jsem si četla pracovní materiály a rezervovala si saunu. Před saunou ještě rychlý nákup a teď už jsem hlad měla, tak jsem si dala večeři v místní restauraci. Potom hodinový relax a cesta domů. Když už jsem oblečená, vyvenčím psa. A když už jsem venku, vyluxuju auto, je to na chvíli. A do postele si beru počítač a píšu, protože se mi chce a nikomu to nevadí.

bez-deti (1)

Až si říkám, jestli si od toho odpočívání nebudu pak muset odpočinout. Jenže ne. Budím se ráno v osm a jsem svěží. Jdu vařit, vyperu prádlo, srovnám botník, upeču muffiny a trochu pracuju. A po obědě nemám chuť jít spát. Jak to, když toho dělám tolik? Protože dělám jednu věc, dělám ji svým tempem a dělám ji, protože chci. Když vařím, tak vařím, když pracuju, tak pracuju. Kolikrát tohle zažijete s dětmi doma? Jsem opravdu neschopná, když s dětmi nezvládám všechno, co bych chtěla, ale bez nich v podstatě ano? Je to otázka timemanagentu a multitaskingu? Ani omylem. Je to otázka, jestli mám nebo nemám děti. Takže než poslechnete něčí rady, jak si srovnat život, a než upadnete do deprese, že se to nedaří, podívejte se, kolik má dotyčný dětí a kolik jim je.

  1. Nesnesitelná lehkost multitaskingu

Módní záležitost – multitasking. Schopnost dělat toho víc najednou. A hlavně my ženy bychom to měly prý umět. A tak se od těch nejženštějších holek v mém okolí dozvídám, že jsou asi chlap. Jenže nepleťte si pojmy s dojmy. Je v moci člověka hlídat hrající si dítě a u toho uvařit, ale je to vyčerpávající. Tělo i mysl funguje na 100 % a nemá čas na odpočinek. Není kdy si vyčistit hlavu a není kdy si sednout. Člověk dětný vykoná stejně aktivit jako člověk bezdětný, ale vyčerpaný je mnohem víc. Nemá ten luxus soustředit se na jednu věc. A pak se zrodí ta uječená, nervózní a zdeptaná máma, kterou vytočí i drobek na podlaze. Stokrát nic umořilo osla, říká se. Jenže právě ty nicotné aktivity, které si rozhodně nepíšeme na seznam úkolů, tvoří většinu našeho dne, ubírají spoustu síly a trpělivosti. Musí se s nimi počítat a když se zase objevuje ta řvoucí bestie, je čas se zastavit a říct si, co je a co není potřeba udělat. Děti nemají co na sebe? Pak bude asi potřeba vybrat. Ale vyzkoušet nový recept na moučník asi nespěchá. Ani vyrábět domácí těstoviny nebo utřít prach v tuhle chvíli asi není nutné. Je nutné zajistit chod domácnosti a oddechnout si. Pak zas můžete podávat výkony. Kolik z nich peče po příšerném pracovním dnu o půlnoci bábovku?

o-nesmrtelnosti-zen(4)

  1. Umění užívat si samotu

Naopak tohle se velká část bezdětných může učit od nás. Od pátku do neděle jsem byla sama. A nepřišla jsem si blbě, trapně, osaměle. Bylo mi dobře. Věděla jsem, že mám děti a manžela, tudíž nejsem takový ten kus na odpis, o který nikdo nestojí, ale jsem dospělá samostatná žena, co prostě potřebuje být chvíli sama. Sama si sednout v restauraci, sama jít do sauny, sama se podívat na výstavu. Před deseti lety trapný a zoufalý, dneska prostě pohoda. A tak se mi podařilo popovídat si s úplně cizími lidmi, potkat kamarádku, kterou jsem už dlouho neviděla, i probrat odvahu malých plavců s nějakým tatínkem ve vířivce. A bylo to fajn. Samota jako dobrovolný relax. Úžasný relax!

  1. Být svou vlastní prioritou

Prostě umět myslet i na sebe. Tohle bezdětní umí a měli by to umět všichni. Nebo kolik znáte lidí, jejichž fíkus musí pravidelně v 19:20 zalévat pouze oni sami nebo v každém krámu koukají hlavně na oblečky pro svého mopse? Kteří odmítnout jít na masáž, protože jejich kočka zrovna spí, tak můžou vyluxovat chlupy po celém bytě? Je to přitažené za vlasy, ale spousta lidí začne s dětmi trvat na podivných rituálech, které nikdo neudělá tak dobře jako oni. Nebo na věcech, které do příchodu dětí dělaly automaticky nebo vůbec a teď je z nich raketová věda. Ano, souhlasím. Když nemáte za zadkem jedno dvě děti, uklízí se vám mnohem líp. Ale ruku na srdce, fakt nezvládnete umýt záchod, když děti nespí? Myslím, že je potřeba víc myslet na to, co skutečně můžete a nemůžete dělat s dětmi, a prioritizovat. Potřebujete uklidit nádobí a potřebujete chvíli spát? Co z toho opravdu nejde dělat s dítětem? Každá aktivita trvá tak dlouho, kolik je na ni času. Máte 20 minut čas. 20 min je dlouho na nádobí, ale tak akorát na toho šlofíka. Co uděláte? Vyzkoušejte to!

neprizen_byt-sobec

  1. Ne každého zajímá, že máte děti

Když jsem na recepci hotyogy vyprávěla, že si nemůžu koupit permanentku, protože mám dvě malé děti, a následně lektorce vysvětlovala, že jsem si vzala mobil do vlhké tělocvičny, protože „manžel s dětma odjeli na víkend, tak jsem nervózní“, slyšela jsem sama, jak děsně to zní. Každý má nějaký důvod, proč něco dělá nebo nedělá. Bezdětní si na recepci nevylévali srdce, kolik mají práce, že mít dva milence je časově náročné nebo že teď nemají peníze na permanentku, protože velkou část výplaty nechali vedle v obchoďáku. A nečekají neustálé úlevy a pochopení. Nejmíň milionkrát jsem slyšela i jiné maminky, jak větou „Já mám ale malé děti!“ omlouvají svou nedochvilnost, tloušťku nebo nesplněný slib. Stejně jako jsem milionkrát slyšela větu „Oni vůbec nebrali ohledy na to, že mám malé děti!“. Prostě ruku na srdce – kolikrát za to skutečně můžou děti? A kolikrát to někoho skutečně zajímá? Prostě míň mluvit o dětech, míň vyžadovat pochopení okolí a míň zahlcovat okolí informacemi o dětech. A spíš hledat kompromis, jak žít plnohodnotně a férově s dětmi i bez úlev a ohledů. Jasně, byla jsem nervózní a skutečně čekala na zprávu, že dojeli v pořádku, ale taky jsem z tělocvičny posílala zprávy kamarádkám, četla článek o fotografování a kontrolovala si Instagram. A pak začala lekce a nebyl čas telefon odnést. To byl ten pravý důvod, proč jsem měla telefon ve vlhkém sále.

Foto: Pexels.com

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.